Cvičení 22. 10. 2022 | KVH Jäg.Rgt.228

O víkendu 21. - 23. 10. 2022 se klub opět sešel, aby si členové zopakovali, co se již na minulých akcích naučili. Jsem rád, že jsme se sešli v téměř plném počtu. Cvičení se konalo na Karlovarsku v bývalé hájence patřící jednomu našemu členovi. Pravda měli jsme kde přespat, ovšem z pro hájenku rychle nabyté přezdívky "Stalingrad Haus" si jistě dokážete představit, jak pěkné ležení to bylo.

Celý víkend panoval přísný vojenský režim, držely se hlídky, budíčky, rozcvičky, večerka. Trénovali jsme základní pořadové cvičení dle Reiberta, rozborku zbraní - zejména K98k a MG42 - a proběhlo i první seznámení s manévry v poli a obecně taktikou.

Co věřím že se povedlo je, že jsme se zkusili alespoň na víkend opravdu vcítit do ducha té doby a většinu času panovala (až na válku) atmosféra jako tenkrát. Více přiblíží deníkové zápisy některých členů Gruppe 1, která se cvičení zúčastnila.

Z deníku Oberjägera Ulricha Weisse

22. 10. 1943. Po další sovětské ofenzivě a dalších těžkých bojích jsme byli staženi mimo HKL kvůli odpočinku a doplnění. Máme 2 dny na to přijít na jiné myšlenky. Jenže protože čert a bolševik nikdy nespí, nemůžeme si dovolit zahálet. Za padlé kamarády nám z Ersatz Bataillonu poslali 2 nováčky, Petera Keltnera a Josepha Tischera. Ještě čerství z přijímače, je třeba aby poznali jak to chodí na frontě.Kromě ranní roz cvičky jsem s nováčky probíral pořadovku. Ne že by to nepotřebovali i někteří mazáci. Kuchyni, ačkoliv je vzdálená pár desítek metrů, jsem se rozhodl navštívit několikakilometrovou oklikou a při té příležitosti s celou Gruppe trénovat orientaci a taktiku v poli. Dorazili jsme akorát k obědu. Cestou zpět opět polní cvičení. MG1 potřebuje více trénovat, ale zvládne to - musí! Večer proběhla instruktáž k čištění K98 a MG42, zejména pro nováčky velmi přínosné. Další den opět nanovo - pořadové cvičení, taktika v poli; cvičení dělá mistra. Nováčci se chytli rychle, jde jim to. Kéž by z Ers.Bat. posílali vždy takovéto muže. Ještě půl dne odpočinku a opět na pozice.

Z deníku Obergefreitera Alfreda Müllera

Tak je to zase tady další cvičení, ale jak říkal náš poddůstojník je pravda že jsme poslední dobou pěkně zlenivěli první den nás v terénu přivítal déšť a pěkný vítr. Dnes jsme dorazili do prostoru rozkazy zněli tak prostě že mě to zaskočilo stačí se ubytovat pche to máme za deset minut co pak? Budem na sebe čučet? Ale po příjezdu na místo jsem pochopil v čem byl háček stará budova opuštěná snad ještě před velkou válkou nám měla být úkrytem nevím jak v tomhle má fungovat štáb střecha z pola pryč dům nasáklý vodou a pobořený ještě že tohle neuvidí velitel který z důvodu nemoci zůstal v lazaretu v kasárnách poddůstojník je jediný kdo není v rozčarování protože už zde kdysi na cvičení byl a tak zhruba věděl co ho čeká ale zbytek kluků je evidentně zaskočen i přes to ale panuje dobrá přátelská nálada chystáme si sklady místa na spaní v polorozbořeném patře Lukas Peter s radostným výkřikem nalézá kamna která zde zanechala některá z předešlých jednotek naší skvělé branné moci! Ještě že tak! Za pomoci Kreuze a dalších můžu kamna montujeme v hlavní místnosti a na rozkaz se vydáváme hledat palivo na následující dny. K večeru se hlásí nástup náš oberjager nás trochu péruje. Že jsme za nějaký čas pěkně zvlčeli všechno ostatní se zdá být v pořádku hlavně zbraně a morálka. Večer si každý chystal svůj vercajk na další den kdy jsme měli vyrazit do terénu kdosi vytáhl láhev dobrého schnapsu naštěstí pro nás ho bylo zoufale málo a tak si každý jen ochutnal a šlo se spát přes noc jsme se střídali na hlídkách, přes den měl Ulrich nějaký divný řeči o partizanech a civilistech v prostoru tak jsem šel na hlídku značně znejistěn možná i proto že už to bude dost dlouho co jsem podobnou hlídku absolvoval počasí venku se zdá se umoudřilo alespoň tedy déšť chladno a mokro bylo stále padající listí ze stromů které nás obklopovaly společně s naprostým tichem tvořili kulisu ideální pro přepadení každou chvilkou byl někde slyšet šelest při předávání hlídky jsem se doslechl že náš nejmladší člen Joseph měl prý dost nahnáno nejdříve mě to pobavilo ale ve spojení s několika výroky našeho oberajagera Weisse jsem i já špicoval uši a ruku měl stále na karabině. Nic se nestalo a hlídku jsem v poklidu předal a šel znovu ulehnout.

Z deníku Oberschütze Thomase Kreuze

Přesunuli jsme se do nové lokace kde bude probíhat výcvik. Ležení není nic extra oproti minulé lokalitě, ale lepší než venku. Stále do kola opakujeme nástupy abychom se zdokonalili. Začínáme trénovat pohyb v terénu (konečně, těch opakovaných nástupů mám dost). Alespoň proviant je lepší než bych čekal. Noční hlídka utíká rychle - je klidná a tichá noc. Ranní výcvik mě zaujal více než předchozí den a utíká to hrozně rychle. Vracíme se zpátky do kasáren.

Z dopisu Josepha Tishera jeho rodičům

Drahá matko. Ctěný otče, Všichni jsme tak trochu věděli, že válka jednou přijde i k nám a koho jiného by měla od vás odloučit než mě, vašeho jediného syna. Bylo to nevyhnutelné. Proto prosím moc netruchlete, nelitujte a místo toho přejte v mé pevné zdraví a brzký návrat. Pozdravte za mě všechny příbuzné a blízké. Vše se událo tak rychle, že se stále snažím v myšlenkách srovnat co se vše stalo od mého nástupu k RAD. Předpokládám, že vás nyní zastihl dopis o mém převelení k Wehrmachtu a přiřazení k jednotce. Čekala mě dlouhá cesta vlakem přes zemi, o které, přesto že je tak blízko nás jsme všichni pouze slyšeli, a přesto je tak odlišná. Jízda vlakem přes Čechy vám bude připadat jako nekončící cesta tím nejhlubším lesem co jste kdy viděli. Nic takového u nás nenajdete. Stále přemýšlím, co si z této situace, ve které se nacházím mám vzít. Někteří sdílejí obrovské nadšení, až by někdo řekl, že se na boj s nepřítelem i těší. Jiné zase již pohlcuje stesk a smutek po domovině. Jiní nad tím vším ani radši nepřemýšlí. Započal již můj první venkovní výcvik u mé jednotky. Byl jsem přiřazen do sekce jistého důstojníka Josepha Wohla, muže v porovnání se mnou jako hora, až si říkám, jak celá ty léta na frontě mohl přežít, když by se sotva mohl skrčit v zákopu. Jeho podřízený a náš Oberjager jistý Ulrich Weiss, člověk s rysy jako z Árijského magazínu bude osoba, se kterou se v rámci výcviku bude naše sekce asi stýkat nejvíce. Říká se, že jako voják se budeš mít dobře podle toho jaký je tvůj poddůstojník a mohu se vám svěřit, že věřím, že mě nečeká nic špatného. Snad. Víkendový výcvik v poli, bylo přesně to, co byste čekali, přespávání v improvizované chatrči na zemi, bláto, rozjímání nad výhledy Karlovarského kraje, správné držení zbraně, železné příděly a další nemilé součásti života vojáka. Poprvé v životě jsem musel společně se sekcí najít jiný způsob, jak si zatopit než doma v pohodlí u krbu. Museli jsme opravit komín u zašlých kamen v chatrči, aby nás kouř ve spánku neotrávil a abychom v noci neumrzli. Trubka pohozená opodál posloužila naprosto ideálně. Nechybělo samozřejmě Oberjagerovo bručení. Bez toho by se tomu nedal říkat výcvik. Jistý Alfred Muller bude trn v oku nejednoho nadřízeného. Občas si říkám, jestli bych se neměl bát, aby jako náš kulometčík ten kulomet vůbec držel správným směrem. Měl jsem čest se s tímto kulometem i seznámit. MG-42 je zbraň, za kterou se budete cítit velice jistě, pokud víte jak na ni. Rozhodl jsem se pro zápisník na budoucí výcvik se zbraní, neboť zbraně jsou opravdu komplikované věci, než je na první pohled znát. Objevil jsem v sobě i nemilou věc a to je strach z nočních zvuků přírody. Klidné večery u nás doma v horách mi nedaly moc souznění se zvuky lesa. První stráž pozdě v noci je pro kluka z města neobvyklá věc. Obyčejný pád listu na zem vám připadá jako nepřítelovo dupání lesem. Nicméně kolega Thomas Kreuz nyní čerstvě povýšený mě ujistil, že to je přesně a pouze to. Pouze padající listí. Těžko říct, co bychom si ale říkali, kdybychom takové zvuky opravdu slyšeli na frontě. Nyní vám píšu z tepla pohodlí kasáren. Co nás dál čeká je těžké říct a můžeme jen hádat. Nyní je vše tak jak má být a jsme všichni v bezpečí. Co bude dál? To nikdo neví. Myslím na vás všechny a modlím se za vás. S pozdravy, Joseph